Batávie je země na samém okraji známého světa – krajina zlomená, nehostinná a poznamenaná dávnými chybami i zapomenutými válkami. Velkou část jejího území tvoří neúrodné pláně, slané pustiny a rozlehlé bažiny, kde se země pod nohama pomalu propadá a vzduch je těžký, nasáklý hnilobou a dávnou magií. Řeky zde tečou líně a kalně, často mění koryta, a celé oblasti mizí pod vodou i znovu se vynořují, jako by sama země dýchala.
Pod povrchem i v zapomenutých zákoutích Batávie leží pozůstatky prastarých civilizací. Rozvaliny kamenných měst, polozatopené věže a chrámy zarostlé rákosím skrývají artefakty, zakázané vědění a stopy po mocích, které kdysi dokázaly měnit svět. Tato místa přitahují dobrodruhy, šarlatány i učence, ale jen málokdo se z nich vrací nezměněn – nebo vůbec. Ruiny jsou často obývány monstry, zmutovanými tvory a bytostmi, které do tohoto světa nepatří, a jejichž původ je zahalen mlhou legend.
Batávie je rovněž útočištěm vyhnanců a odpadlíků. Rasy a národy, které jinde nemají místo, zde přežívají na okraji společnosti – v bažinách, ruinách a rozpadlých osadách. Někteří hledají svobodu, jiní skrývají temnou minulost, další pouze nemají kam jinam jít. Z těchto komunit se často rekrutují žoldnéři, pašeráci a bandy lupičů, které znají kraj lépe než kdokoli jiný.
Nad tímto chaosem vládne samozvaný král Dorian, despotický panovník, jehož moc stojí spíše na strachu než na legitimitě. Jeho dvůr sídlí v opevněném městě vystavěném na troskách starého království a jeho zákony jsou proměnlivé, kruté a často účelové. Dorian toleruje existenci ruin, monster i vyhnanců, pokud mu slouží – ať už jako zdroj bohatství, nástroj zastrašování, nebo potrava pro jeho ambice. V Batávii tak vládne křehká rovnováha mezi rozkladem, tajemstvím a surovou mocí, kde každý krok může vést k objevu, zkáze – nebo obojímu zároveň.